Naši absolventi| Lukáš Růžička| Čáry přes rozpočet všude, kam se podívám...
27. června 2011 Lukáš Růžička

Čáry přes rozpočet všude, kam se podívám...

Není nad to si všechno naplánovat dopředu. Odlet z univerzity koncem dubna, návrat po prázdninách, poslední trimestr, zkouškové období, oslavy na konci roku, návrat domů, letní brigáda či při troše štěstí odborná stáž a nakonec trošku zaslouženého odpočinku. Přesně tak jsem si naplánoval půl roku života já. Ovšem asi by to byla nuda, kdyby mi všechno vyšlo tak, jak jsem si přál.

Koncem března se do mne dala viróza tak silná, že jsem poslední týden druhého semestru viděl - více než profesory v hodinách - hrnky plné horkého čaje, vitamíny a různé coldrexy po anglicku. Diagnóza byla natolik jasná, že jsem v Anglii ani nevyhledal lékaře – popravdě řečeno, s jejich pověstí jsem si radši počkal na české odborníky. Sám jsem si stanovil diagnózu – chřipku. Předepsal jsem si dvakrát denně paralen a klid na lůžku. Ovšem po návratu mne chřipka nejen neopouštěla, ale navíc se začala zhoršovat. A to byla chvíle, kdy začal kolotoč nespočetných návštěv odborníků, kterým po chvíli začaly docházet nápady na nejrůznější onemocnění. Rentgeny, EKG, EEG, CT, magnetické rezonance, biochemické vyšetření, komplementární vyšetření, hospitalizace – to vše jsem několikrát absolvoval s teplotami a šílenými bolestmi hlavy. V půlce května už jsem věděl, že na univerzitu se letos nevrátím. Mezi návštěvami doktorů jsem si tedy začal vyřizovat odklad zkouškového období. Zde musím podotknout, že lancasterská univerzita mne v této situaci maximálně podporovala, byrokracie požadovala minimum a vše mi víceméně bez problémů odložili. Pravidelně mi chodily e-maily s přáním brzkého uzdravení a s připomínkami, že bych si neměl s ničím dělat starosti, a že vše za mne bude vyřízeno. S univerzitou jsem si tedy na chvíli opravdu nemusel lámat hlavu, a tak jsem se vrátil do koloběhu návštěv lékařů. Koncem května – po dvou měsících – mi byla diagnostikována chronická rhinosinusitida a já jsem si poprvé za tu dobu oddychl. To proto, že pokud známe problém, je již víceméně jednoduché ho vyřešit. Pokud vás napadá stejná otázka, jako napadla mne, a to proč trvalo tak dlouho stanovit tuto diagnózu, mám na ni jednoduchou odpověď. Hned ze začátku jsem navštívil nejmenovanou paní doktorku na otorhinolaryngologii, která mi sdělila, že z hlediska ORL je u mne vše v pořádku. A proto všechna ta vyšetření a návštěvy specialistů. Až po vyčerpání všeho možného jsem se vrátil na začátek kolotoče. Ovšem tentokrát s výměnou ORL lékaře, který mi byl schopný pomoci. Ze začátku vše nasvědčovalo tomu, že budu léčen chirurgickou formou, ovšem po nasazení několika kortikoidů se můj stav natolik zlepšil, že se prozatím mohu léčit cestou konzervativní.

A to je bod, kdy jsem se začal vracet ke svému běžnému životu – univerzita, učení a příprava na zkouškové období. Ovšem to by asi opět byla nuda, kdyby se něco nezvrtlo. Univerzita mi nabídla skládat zkoušky zde v Praze. Z toho jsem byl samozřejmě nadšený hned z několika důvodů – nemusím letět do Anglie a zároveň ušetřím za letenku, ubytování, stravu atd. Dal jsem tedy souhlas k tomu, aby univerzita zařídila vše potřebné a já se mohl v srpnu namísto do Lancastru vydat do Prahy na British Council. Vzápětí mne přišlo vyúčtování všech služeb zahrnutých v tomto servisu. Slova „přestal jsem dýchat“ jsou na tuto částku velmi slabá. Souhrn všech poplatků ať už české či anglické straně činil v přepočtu 16 000 korun. Vždy jsem si myslel, že týdenní výlety do zahraničí na služební cesty jsou spíše pro movitější manažery. Ovšem jak zjišťuji, pohodlí a útulnost domova stojí v dnešní době mnohem více, než takový týdenní výlet do Anglie. A tak i já se potkám v srpnu s pár studenty na univerzitním kampuse, kde budu skládat své historicky první univerzitní zkoušky. Držte mi palce!

Závěrem tohoto dopisu mi zde, prosím, dovolte poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation za dosavadní finanční i psychickou podporu, díky které jsem mohl absolvovat tento rok na zahraniční univerzitě.

Všechny blogy

10. prosince 2014

Vzhůru ke kariéře…

Poslední dny na univerzitě byly velmi stresující – bakalářská práce ve francouzštině, vyřizování...

Více
27. února 2014

12. května

„12. května, to je zítra.“ Tuto větu nám od začátku tvrdil vedoucí bakalářských prací. 12....

Více
11. prosince 2013

Poslední rok v Remeši

Je to více než tři roky zpátky, kdy jsem vážil kufry do Velké Británie a kdy jsem nevěděl,...

Více
4. července 2013

Konečná ve městě módy a šarmu

Stáž ve městě módy a šarmu se mi začala rychle chýlit ke konci....

Více
4. března 2013

Na západoevropské židli se sedí úplně stejně...

Poslední týdny před Vánocemi byly jedny z nejtěžších období....

Více
26. listopadu 2012

Rok 2012 – rok plný změn!

Velká Británie. Země, kde jsem strávil dva roky svého života a se kterou jsem se musel koncem...

Více
26. října 2012

Rok 2012 – rok plný změn!

Velká Británie. Země, kde jsem strávil dva roky svého života a se kterou jsem se musel koncem...

Více
6. července 2012

Nashledanou Británie! Dobrý den Francie!

Spolu s koncem června pro mne přišel i konec života ve Velké...

Více
29. února 2012

Příště již z Remeše ...

Život v Anglii se blíží pomalu ale jistě ke konci. Zbývá mi posledních pár týdnů, kdy mám čas...

Více
17. listopadu 2011

Půl roku

Přesně tak dlouho to trvalo, co jsem neviděl své přátele z Lancasteru. Během prázdnin jsem...

Více
27. června 2011

Čáry přes rozpočet všude, kam se podívám...

Není nad to si všechno naplánovat dopředu. Odlet z univerzity...

Více
4. března 2011

Druhý semestr – hektičnost nebo jen příjemně...

Ještě před třemi týdny jsem si myslel, že první ročník je lehký...

Více
15. listopadu 2010

Další začátek …

Již více než měsíc mám tu příležitost chodit na přednášky na univerzitě v Lancasteru, která...

Více
Zpět na hlavní stránku