Naši absolventi| Kateřina Bošková| Do psychologie po hlavě!
15. března 2012 Kateřina Bošková

Do psychologie po hlavě!

Konečně! První semestr obecného studia, kterým si musí projít všichni prváčci, je za mnou. Jinými slovy: s koncem prvního semestru jsem napsala poslední test z poslední matematiky v mém životě (tedy aspoň v to zarytě věřím). Nyní, když už jsem ve druhém semestru, mohu hrdě prohlašovat, že studuji psychologii. Nečekala jsem však, že ten skok bude tak rychlý.

V rámci předmětu Psychology of Adjustment jsme měli možnost navštívit Psychiatrickou léčebnu Bohnice a nejen léčebnu, ale i jednoho pacienta, který souhlasil s tím, že nám povypráví o tom, co ho do léčebny přivedlo. Shodou okolností studoval za oceánem, a tak byl schopný vyprávět v angličtině, takže ani mezinárodní studenti nebyli ochuzeni o příběh jedné klikaté životní cesty. Byli jsme všichni tak trochu natěšení, ale i nervózní z toho, co to bude za „blázna“... Někteří studenti se zapojovali do diskuze více, ptali se na otázky, na které pacient energicky a s radostí odpovídal (když je člověk v mánii, tak jde všechno tak nějak lépe). Jiní studenti zase odcházeli se smíšenými pocity.  Ve mně se ale utvrzovala myšlenka, že právě klinická psychologie je obor, k němuž chci směřovat svá studia.

V personální psychologii se vracíme do dětství a hrajeme hry. Nicméně teorie je také důležitá, tak aby učitel udržel naši pozornost i po osmé hodině večer, sem tam na nás, se širokým úsměvem, vykřikne: „Are you happy?“ Při těchto hodinách je spánek zkrátka nemožný, i když už je tělo naprogramováno na postel. Při pátečních seminářích pedagogické psychologie, které trvaly od devíti hodin do pěti, se úroveň her přesunula do předškolního věku, kdy jsme si stavěli městečka z dřevěných kostek. Ani jsme nepostřehli, že s námi učitelé manipulují a zkouší si na nás tři typy vůdcovství.

Další zásah do mé naivní duše byl na poslední hodině psychologie „dospívání a dospělosti“. Bylo nám vysvětleno, že přátelství mezi mužem a ženou prostě neexistuje, tímto jsem ztratila iluzi o všech mých „přátelstvích“ s lidmi opačného pohlaví. Zatímco muži v tom měli jasno vždycky, my ženy máme stále problém to pochopit a věříme v pravý opak.

V následujícím měsíci musím ale na chvíli vypustit ono (ne)přátelství z hlavy a věnovat se studiu na zkoušky a odevzdávání esejů, prezentací a jiných prací. Mimo jiné doučuji angličtinu, což je někdy daleko větší lekce psychologie pro mě než angličtina pro klienty.

Všechny blogy

3. března 2015

Poslední semestr a konečně vysněná promoce...

Ve svém úplně prvním příspěvku na blog jsem se zmínila o tom,...

Více
10. listopadu 2014

Co dál...?

Doposud jsem se stále přesvědčovala o tom, že je ještě spousta času na to, abych se rozhodla,...

Více
27. března 2014

EFPSA

V tomto příspěvku mám v plánu psát o EFPSA. Jestli (ne)víte, co to je a zajímá Vás to, čtěte...

Více
22. listopadu 2013

Ještě nekončím!

Ve třetím ročníku většina mých vrstevníků již sepisuje své bakalářské práce a dobíhá cílovou...

Více
22. července 2013

Prázdniny až po prázdninách. Možná...

Zkouškové období bylo spíše za odměnu, stejně jako celý semestr....

Více
25. března 2013

Jedině San Francisco

Na začátku nového semestru jsem jela na tři týdny do USA, konkrétně do Kalifornie. Ve škole...

Více
3. prosince 2012

Druhý rok, čtvrtý semest a Irene Prix Co...

Očekává se, že první příspěvek na blog po prázdninách by se měl...

Více
28. srpna 2012

Nejdelší prázdniny

Zpravidla, když vás něco baví, utíká čas bleskově a naopak. Ani jsem si pomalu nestihla nadepsat...

Více
15. března 2012

Do psychologie po hlavě!

Konečně! První semestr obecného studia, kterým si musí projít všichni prváčci, je za mnou....

Více
27. listopadu 2011

Dva měsíce studentkou

První den, první hodina, první silný a nezapomenutelný zážitek; English Composition. Na tuto...

Více
Zpět na hlavní stránku