Naši absolventi| Jakub Langr| Pátý týden Michaelmas trimestru
13. listopadu 2012 Jakub Langr

Pátý týden Michaelmas trimestru

S končícím pátým týdnem Michaelmas trimestru (ještě mě čeká Hilary a Trinity), se nacházím těsně za polovinou svého prvního osmi-týdenního pobytu v Oxfordu. Zatím toho bylo vcelku dost, ale rád bych to vzal trochu systematicky.

1. Akademické prostředí
 
Většina výuky na Oxbridge probíhá formou tutoriálů – což jsou jednohodinové dýchánky s profesorem či doktorem, které se konají každý týden. Já studuji filozofii, politiku a ekonomii, takže tento trimestr mám tutoriály dva – filozofii a ekonomii. Tutoriály jsou většinou dělané pro dva až tři studenty, ale někteří šťastlivci (většinou „visiting students“ – studenti z jiných vysokých škol, kteří na Oxford přijedou na rok), mají třeba tutoriály i jeden na jednoho. Na každý tutoriál se samozřejmě musíme všichni pilně připravit, což znamená přečíst cca padesát až stopadesát stránek učebnice či podobné množství filosofie a vypracovat esej (obvykle 1 500 až 2 000 slov) či nějaké příklady. Na tutoriálech je několik zajímavých věcí.
 
Tou první je jak jsou překvapivě náročné; na to, jak málo se (tématicky) liší od konverzací, které většinou vedu se svými kamarády, většinou opouštím vcelku vyčerpaný. Trochu mě to šokovalo – vždyť jen odevzdáte esej a pak se hodinu bavíte o zajímavých věcech! Příprava na ně není tak hrozná a dá se vcelku zvládnout bez problému i s nějakými dalšími aktivitami.
 
Tou druhou je absence známek – byť samozřejmě není zakázáno je dávat, takže to záleží na profesorovi. Takže mnohem více záleží na osobní motivaci se učit a schopnost uvědomit si, že ty zkoušky, které se konají na konci roku (tzv. prelims) budou i z tohoto materiálu. Teoreticky absence známek dává volnost experimentovat. Prakticky si tím nejsem tolik jistý. Možná ve vyšších ročnících. Druhým argumentem pro absenci známek, který mě napadá je, že to umožňuje nestudovat jen na test, ale hlavně se naučit to důležité. Je sice fakt, že se o prelims pořád mluví, ale asi to přeci jen je více o skutečném, užitečném učení než jinde.
 
2. Studentské spolky
 
Četl jsem mnoho názorů, že důvod proč je bakalářské studium na Oxfordu tak skvělou přípravou do života je právě kvůli studentským spolkům. A musím říct, že mají asi pravdu. Oxford je obrovská univerzita – cca. 22 000 studentů a učitelů – a díky tomu tu existuje nepřeberné množství studentkých projektů ve všem možném: Historical Re-enactment Society (volný překlad: „Spolek pro znovuinscenování historických událostí“), Oxford Star-Trek Society („Spolek fanoušků Star-Treku“) či třeba Oxford University Gliding Club („Oxfordský klub plachtění”) a mnoho dalších. A dělají přesně to, co byste čekali: Historical Re-Enactment mají skutečné meče a zbroj a chodí zrekonstruovat bitvy v menším; ti co chtějí plachit si prostě pronajmou – za nižší sazbu – kluzák. Co dělá ta skupina okolo Star-Treku, vážně netuším.
 
Já jsem se přidal do Oxford Microfinance Initative a budu se podílet minimálně na návrhu projektu mikrofinanancování v Gambii. Mimo to, dělám čínštinu, což ale vlastně není tak úplně spolek. Pak jsem se přidal do nějakých poradenských skupin – jedna je pro bakalářskou ekonomii a má kontakt přímo s univerzitou. Tou druhou je poradenská skupina pro Oxford University Student Union pro IT, což nepokrývá vše, co univerzita dělá, ale skoro. Pak ještě něco málo navíc, ale to ještě není úplně jisté.
 
Takže toto jsou mé první dojmy z Oxfordu. Ještě jsou ale přede mnou pár vzrušujících týdnů s minimem spánku a spoustou zajímavých úkolů, tak uvidíme co přinesou.
 

Zpět na hlavní stránku