3. března 2014 Dessislava Tatcheva

V cílové rovince

Dnes jsem dostala rozvrh zkoušek a informace o promoci. V té chvíli jsem si skutečně uvědomila, že můj čas na Univerzitě v Exeteru je téměř u konce.

Čekají mě čtyři týdny přednášek, následují velikonoční ‘prázdniny’ a pak už jen dva týdny zkouškového. Dohromady ani ne jedenáct týdnů!
 
Stejně jako u ostatních závodů, i tady poslední úsek vyžaduje plné nasazení a veškeré odhodlání, energii a schopnosti, kterými člověk disponuje. A i když stavíme i na svých předešlých výkonech, tento poslední sprint rozhoduje o všem. Naštěstí, i když chci skončit ‘první’, nemusím být jediná. 
 
V tomto posledním úseku je práce nesmírně intenzivní a zkouší mé mentální i fyzické schopnosti. Připadám si jako hasič, který utíká vyřešit jednu krizi, a zrovna když hrozbu zlikviduje, další vzplane a žádá si jeho pozornost. V takových chvílích je opravdu důležité mít odhodlání, být přizpůsobivý a nepanikařit.
 
Je pravda, že teď můj život postrádá rovnováhu, jelikož vše co dělám, je spojené se studiem. Víkendy se mísí s pracovními dny, je málo času na spaní, společenský život téměř neexistuje. Naštěstí je mé odhodlání velké a můžu se spolehnout na podporu rodiny a přátel. Velkou úlevou je také to, že se díky Nadaci nemusím momentálně starat o finance.
 
Musím také uznat, že si i cením současného stresu, protože pořád něco dělám a nikdy se nenudím. Mám velké štěstí, že mám zájem a nadšení pro to, co dělám. Užívám si spolupráce s velmi znalým vedoucím mé bakalářské práce. Dále si také vážím možnosti účastnit se ‘career mentoring’ programu, čímž můžu navázat kontakt se zkušeným profesionálem, který mě bude nasměrovávat v příštích měsících. Je mi rovněž potěšením a poctou mluvit s inspirativními profesory, kteří se skutečně zajímají o budoucnost studentů. Snad je to budoucnost světlá.

 

 

Všechny blogy

Zpět na hlavní stránku