2. července 2014 Dessislava Tatcheva

Alumnus

Tak další životní mezník je za mnou. A jak důležitý! Moje studentská léta končí (aspoň pro dohlednou dobu). Pořád si ale nemůžu zvyknout, že už vlastně oficiálně nejsem studentka. Teď nesu podivné označení Alumnus, ale pořád vlastně nemám promoci za sebou.

A jakže vlastně proběhly poslední týdny? Rychle. Ani už si nepamatuji, co se tou dobou dělo. Pamatuji si, že jsem se většinu času hrbila nad stolem, zírala do monitoru a pila Redbully a kávu v litrech, a občas je „ředila“ kolou, která má menší obsah kofeinu. Pamatuji si, že jsem se modlila, aby mi počítač vydržel aspoň do odevzdání bakalářky, a pro jistotu jsem si každých pár hodin ukládala nové verze do DropBoxu, a protože mi to nedalo, tak jsem si rozepsané části také posílala na email. Nedokážu ani spočítat kolik verzí bakalářky jsem nakonec měla a úplně nechápu, jak se mi v tom povedlo orientovat a nakonec odevzdat tu správnou verzi včas. Navíc ve stejné odpoledne, co jsem měla termín odevzdání bakalářky, jsem měla i skupinovou prezentaci, takže moje schopnost prioritizovat a nepodléhat panice byly podrobeny nejvyššímu testu. Následovalo zkouškové, naštěstí velmi krátké – dva týdny, dvě zkoušky. A potom dlouhé čekání na výsledky.

Dlouhý čas jsem využila celkem produktivně – podívala jsem se za rodinou a přáteli a také stihla nabýt české občanství. Po návratu do Anglie jsem se rozhodla tělu a duši kompenzovat tyranii z posledních měsíců a počasí mi také vyšlo vstříc. Do Exeteru dorazilo nádherné, dlouho očekávané léto a tak si teď často dopřávám dlouhé procházky a tenis na otevřeném kurtu. Velkou část dne také vždy strávím přemítáním o budoucnosti a ohlížením se po pracovních možnostech.

Měsíc od mé poslední zkoušky (symbolicky to padlo na pátek 13.) univerzita zveřejnila výsledky a mně čekala nádherná zpráva – opět jsem dosáhla průměrů nad 70% a tím pádem budu na promoci přebírat diplom „BA With Honours in Business and Management with International Study with Proficiency in Spanish Class I“.

Zatím se však vše zdá neskutečné. Počítám, že si změnu uvědomím, až nastoupím do mé první práce jako absolventka. Jisté je, že mi poslední čtyři roky přinesly spoustu nádherných vzpomínek a že mě a mé plány do budoucna ovlivnily neuvěřitelným  způsobem. Nadaci, která mi toto studium umožnila po finanční stránce, jsem a vždy budu ohromně vděčná.
 

Všechny blogy

Zpět na hlavní stránku