7. listopadu 2014 Daniel Řezníček

Zpátky v Glasgow

A tak jsem po roce stráveném ve Španělsku opět v Glasgow. Změnilo se tu více věcí, než jsem čekal.

První věc, která mne napadá je, že se v celém městě zvýšil průměrný nájem. Když jsem v září přijel, byl jsem docela překvapen tím, kolik si majitelé bytů účtují. Na základě tohoto byl můj začátek akademického roku docela hektický a těžký, jelikož mi trvalo dva týdny, než jsem našel bydlení, které by mělo přiměřený a akceptovatelný poměr cena-kvalita. Nicméně jsem takový byt našel a teď jsem již plně zabydlen. Navíc bydlím docela blízko univerzity, což přijde vždy vhod. Růst cen však neovlivnil pouze nemovitosti. Zdražilo také jídlo, veřejná doprava či pivo a jiné pitivo v barech.

Další velkou změnou je obecný stav města jako takového a jeho infrastruktury. Jelikož v létě se zde konaly Commonwealth Games, radnice v posledních dvou letech do města značně investovala, aby vylepšila jeho tvář. Výsledkem je, že je nyní k dispozici více laviček, stojanů na kola, silnice jsou lepší, byly opraveny stanice metra a také prostor kolem starého Forth and Clyde kanálu, vysázeny nové stromy, zastavují se prázdné parcely, atd.

Očividně se také oproti předchozím rokům zvýšil počet univerzitních studentů. Vidět je to hlavně v pondělí ráno, kdy se dokonce stojí fronta před turnikety do knihovny. To je pro mě vždycky velmi ironický a zvláštní obrázek, nad kterým mám tendenci kroutit hlavou.  Tím pádem je v knihově taky docela těžké najít nějaký volný počítač.

Další věc, kterou mohu zmínit je fakt, že zde za poslední dva měsíce svítilo více slunce než v mých prvních dvou letech v Glasgow dohromady. Místní jednohlasně říkají, že letošní léto a podzim byly nejmírnější a nejteplejší za poslední roky. Také je zde docela netypicky sucho.

Co se týče mých studií, jsem letos v posledním ročníku a pracovní zátěž tomu odpovídá. Jsem mnohem vytíženější než dříve. Někteří lidé říkají, že při studiu sociálních věd má člověk „leháro“ během prvních dvou let studia, ale v jeho druhé půli se vše zlomí a vše je najednou poměrně jinak. Mému případu to rozhodně odpovídá. Kromě tradičních esejí musím tento semestr průběžně pracovat také na své závěrečné práci, což je samo o sobě docela výzva. Logicky tak nemám příliš mnoho sociálního vyžití a volného času. Knihovna je místo, kde trávívám většinu dne. Nicméně tohle se tak nějak dá očekávat, že? Přeci jen jsem v posledním ročníku. Takže se snažím příliš nefňukat a využít čas za těchto podmínek nejlépe, jak mohu. Doufejme, že vše půjde hladce a úspěšně v prosinci odevzdám všechny práce včetně oné hrozivé závěrečné práce. A potom už hurá vstříc Vánocům!
 

Zpět na hlavní stránku