13. listopadu 2013 Daniel Řezníček

Granada

V letošním akademickém roce doznává můj studentský život zásadních změn oproti letům minulým. Po dvou letech jsem vyměnil zamračené Skotsko za slunné Španělsko, kde si letos „odkroutím“ svůj Erasmus. Co do způsobu života, jedná se o změnu o 180°.

Počasí je samozřejmě rozdílem č. 1. V jihošpanělské Granadě je například možné ještě 2. listopadu vylézt na kopec za městem a slunit se bez trička. To, že by měl být podzim, není možné vyčíst z ničeho. Slunečno je 14 dní z patnácti, během dne to je stále na tričko s krátkým rukávem, v noci na mikinu. Granadský listopad je český srpen. Ani to listí ze stromů pořád ještě nespadlo a jasmíny v křivolakých úzkých uličkách stále voní s takovou vervou, jako by to měl být jejich poslední den.

Rytmus a celkový styl života je pochopitelně oproti Skotsku (a Česku) také poněkud odlišný. Je třeba si zvykat na to, že se tu nevečeří před 10. hodinou večerní nebo že mezi 2. a 5. hodinou odpoledne si prostě nikde nic nekoupíte- je siesta. Na párty nebo do baru se nechodí před jedenáctou večerní. Všechno má svůj čas. Klasické stereotypy o lenosti, pracovní (ne)morálce a nedochvilnosti jsou však, ostatně jako všechny stereotypy, přehnané. Ani tady si nemůže zaměstnanec dovolit chodit do práce pozdě. Po obědě je siesta a nepracuje se…ano, ale na rozdíl od ČR nebo Skotska se poté pracuje do 9. hodiny večerní, takže celkový čas strávený v práci je stejný jako kdekoli jinde ve světě.

Dalším zásadním rozdílem je jídlo. Není většího rozdílu v kultuře stravování než mezi Británií a jižanskými kulturami. Prefabrikované polotovary, hranolky, kečupy a všelijaké kejdy tu nejí zkrátka nikdo. Čerstvá zelenina a ovoce jsou každodenní samozřejmostí. V mnoha domácnostech dokonce chybí mikrovlnná trouba. Specialitou andaluzské kultury, a především Granady, jsou pak tapas. Tyto „jednohubky“ jsou sice běžným artiklem ve většině španělských barů, ale pouze v Andalusii je běžné podávat je zdarma k pivu. Když tedy jdete na pivo (1 pivo= cca 250ml, jsme na západě…), máte mnohem větší pravděpodobnost, že se přejíte k prasknutí, než že se opijete. Jednohubka je totiž trochu zavádějící slovo. Velikost a vydatnost pokrmu odpovídá spíš průměrné svačince- například opečený chleba s iberskou šunkou, rajčetem a olivovým olejem a kupka oliv.
Pozitivní změnou je také to, jak město vypadá. V činžákovém a šedém Glasgow je sice možné časem najít zalíbení, ve velehistorické Granadě ale není možné ho okamžitě nenajít. Architektonický mix arabské středověké kultury a křesťanské renesance a baroka, kopcovitý profil, všudypřítomná zeleň, kašničky s pitnou vodou, křivolaké uličky alá Český Krumlov, La Alhambra…..

Je to dobré místo pro život. Přijeďte!

O škole vám povím něco málo příště…
 

Zpět na hlavní stránku