Nastartovaný vlak už nikdo nezastaví

Proces vzájemného učení, který projekt ve školách inicioval, nemá žádný konec. Cílem je nastartovat změny a naučit školu, jak se neustále zlepšovat. „Co se tady děje, je změna kultury. A o tu se musí dál někdo starat a rozvíjet,“ říká ředitel základní školy v Kunraticích. Vedení všech projektových škol si uvědomují, že pedagogičtí konzultanti a asistenti, kteří působí ve škole v průběhu projektu, musí mít v pedagogickém sboru své nástupce.

„První rok projektu jsme se jen rozkoukávali a oťukávali možnosti. Další rok se ale už pedagogové sami ptali, jak se účinně podporovat navzájem v rovině učitel a učitel. I když projekt skončí, bude výměna zkušeností mezi učiteli probíhat dál,“ tvrdí s jistotou zástupkyně ředitelky ze základní školy ve Zdicích.

Už teď tak v projektové škole ve Zdicích postupují. Pedagogové sami kontaktují kolegy z jiných škol a ptají se vedení, jestli se mohou jet podívat na nějakou hodinu. Navzájem si nabízejí pomoc, hlavně v rámci stejných oborů. Vždycky si přivezou nějaké náměty na zlepšení a konzultují to se zkušenějšími. „Snažím se ale varovat ty nadšenější, že stačí změnit jen jednu věc, nechat ji zažít a pak až se vrhnout na další,“ dodává jedna z učitelek, která teď ve škole působí jako mentorka.

Učitelé spontánně pochopili, že podpora pedagogických lídrů je klíčová, aby pokrok nastartovaný uvnitř školy mohl pokračovat dál. V projektové škole v pražských Kunraticích se začali na tuto oblast výrazněji soustředit od třetího roku projektu. Tehdy jim rostl počet žáků, a tak se začal zvětšovat i učitelský sbor. Jeden pedagogický konzultant nestačil, bylo nutné naučit se poskytovat pedagogickou podporu přímo prostřednictvím učitelů - mentorů. „Vždycky jsem se musela zamyslet, jestli s tím, o co mě daný učitel žádá, nemůže pomoct někdo jiný,“ vzpomíná pedagogická konzultantka. Mentor musí být podle konzultantů člověk, který je kolegy respektován pro své pedagogické zkušenosti a zároveň není soutěživý, aby nechal vyniknout ostatní. Celá sborovna pak přijme za své, že spolupráce nekončí jednou žádostí o pomoc. „Od začátku se snažím učitelům naznačit, co mají sledovat v jednotlivých výukových situacích. Dáváme si konkrétní příklady a oni navrhují svá řešení. Získávají tak postupně potřebné sebevědomí na to, aby dokázali v podobných situacích poradit nejen sobě, ale i svým kolegům,“ popisuje budování udržitelného rozvoje ve škole pedagogická konzultantka zdické školy.

Třeba v Kunraticích v budoucnu konzultantku nahradí dvě z členek učitelského sboru. Pomalu začínají řešit, jak budou postupovat a jak třeba zapojí nově příchozí učitele. Uvědomují si, že když odejde hlavní část projektu, odejde část vnější podpory. Nejde o to, aby ji nahradily, ale aby záměr projektu pokračoval. „Tenhle rozjetý vlak už hned tak něco nezastaví,“ říká jejich ředitel. „U všech učitelů je krásně vidět, jak rostou. Pokrok je zřetelný v tom, jak vystupují před rodiči, jak publikují a do čeho se samostatně pouští.

 
 
Zpět na hlavní stránku