Práce konzultantů zblízka

Naše práce je služba pedagogovi

(celý rozhovor)

Co byla největší překážka na cestě za úspěchem?
Květa Krüger: Každý o mně měl nějaké mínění. Dnes tomu rozumím. Do jejich prostředí přišel někdo s podezřelým názvem. Nikdo si neuměl úplně přesně představit, co ode mě čekat. První a nejtěžší úkol proto bylo vysvětlit jim, že nejsem nebezpečná, že mě nenasadil ředitel jako prvek kontroly. Zlomilo se to asi po dvou letech. Učitelé pochopili, že nedonáším, že jim dokážu pomoci, což ale jde jen prostřednictvím pozitivních zkušeností.

Jana Šulcová: Každý potřebuje něco jiného. Musíte se naučit vnímat, koho máte před sebou. Učitel na začátku kariéry řeší, jak děti zaujmout, jak rozvrhnout hodinu. Začínajícím pedagogům proto pedagogický konzultant hlavně otevírá myšlení. Mluví s nimi o možnostech, jak by určitou situaci řešili. Je třeba je osamostatnit. U zkušenějších je naopak potřeba zaměřit se víc přímo na cíl, kterého chceme ve třídě dosáhnout dlouhodobě.

Kdo musí ve spolupráci udělat první krok?
Jana Šulcová:
Nikdy nepracuji s učitelem tak, že bych mu poskytovala nevyžádané rady, nebo dokonce přišla sama k němu do hodiny. Reaguji jen na výzvu pedagogů, občas je ale musím trochu popostrčit.  Když si dlouho neříkají, zkouším jim dávat lehce nabídky. Například oslovím učitele s tím, že jsem viděla něco inspirativního pro výuku jeho předmětu a zamýšlím se nad tím, jak by to mohlo fungovat v jeho hodinách. Jestli by to nechtěl promýšlet společně se mnou. A čekám na pozvání.

A říkají si o vaši podporu?
Jana Šulcová: Někdo i každý týden. Naopak s učiteli, kteří jsou ještě trochu ostýchaví, se potkáváme třeba jednou za měsíc při nějaké přípravě. Nebo se nachomýtnou u toho, když konzultuji nějakou výukovou situaci s někým jiným a přizveme ho. Ze začátku jsem také spolupracovala s pedagogickými asistenty na ukázkových hodinách. Například jsme párově učili ve třídě jedné paní učitelky a požádali jsme ji, aby nám zkusila poskytnout zpětnou vazbu, jestli byla naše práce v hodině efektivní. Šly jsme s kůží na trh a dostávaly se tak postupně k příležitostem pracovat a sledovat výuku přímo ve třídách. Někteří učitelé ale byli proaktivní už od samého začátku. Začali využívat mé podpory velmi brzy, což u ostatních vzbuzovalo zvědavost a postupně začali vyhledávat příležitosti ke spolupráci i oni.

V čem taková pomoc zkušeného pedagoga obohatí?
Květa Krüger: O pomoc se vlastně ve své podstatě ani nejedná. Beru to jako službu. Obrazně řečeno, nesmím poslat pedagogy někam, kde se s nimi podlomí podlaha, ale jdeme spolu. Důležité je používání slov.  Nesmím říct: „Udělej tohle a já ti pak řeknu, jak se ti to povede.“ Musím naopak klást otázky. „Co kdybychom zkusili pracovat jinak, dává ti to smysl? Představ si svoji třídu, myslíš, že by to šlo?“ Stále se odkazuji ke zkušenosti pedagoga. On má ve své třídě převahu, to je neoddiskutovatelné. Na začátku jsem byla příliš horlivá a snažila jsem se právě pomáhat, radit. A pak přišel klíčový okamžik, kdy se jedna ukázková hodina úplně nepovedla, a kolega se omlouval slovy, že mu to poradila Květa. Chyba. Pedagog musí mít pocit, že to je jeho řešení, že nad ním má moc a sílu.

Konzultant tedy jen ukazuje cestu?
Jana Šulcová: V rámci projektu se pedagogové musí naučit vybrat si sami tu nejlepší cestu a pak ji co nejprofesionálněji provést. Nevadí, že bych to třeba já udělala jinak. Nejdůležitější je, aby právě učitel přijal za vlastní fakt, že má do každé hodiny vnést nějakou svoji myšlenku, kriticky ji zvážit a potom zjistit, jestli jeho nápad vedl k cíli. Naším hlavním cílem není vzdělat učitele nebo ho seznámit s aktivními metodami výuky, ale to, že bude aktivně pracovat každý žák ve třídě.

Vidíte zřetelné pokroky?
Květa Krüger: Už druhý rok projektu bylo vidět, jak učitelé začínají profesně růst a spolu s nimi se rozvíjí především děti. Žáci v projektových školách se učí, jak diskutovat a správně argumentovat, což využijí i mimo školní lavice. Jasná změna je v celkovém přístupu pedagogů. Včera jsem učila párově v šesté třídě. Paní učitelka tam má žáka, u kterého jí dochází pedagogická fantazie. Začíná pochybovat, jestli jeho působením se mohou učit ostatní děti. Tak ji napadlo, že kdybych já učila, ona bude moct třídu pozorovat. A zjistila si, co na něj platí, kdy je třeba klidnější. A protože prochází tréninkem zpětné vazby, dávala potom zpětnou vazbu mně, což je náročnější než samotné učení. Takže vidíte, že po několika letech v projektu se každá hodina vytěží z více stran.

Jana Šulcová: Konkrétní pokroky vidím například i v zapojování čtenářských strategií ve výuce. Řada učitelů na tom pracuje nejen ve čtení nebo v literatuře, ale ve všech oborech. Nejlépe to jde na prvním stupni, ale teď se stává, že se o metodu zajímají i učitelé na druhém stupni, například vyučující zeměpisu. Pomalu už dochází i k případům, kdy se čtenářskými strategiemi zabývají učitelé přírodovědných předmětů. Třeba shrnování děti potřebují všude, tak i učitelům oborových předmětů už dnes přijde důležité.

Mgr. Květa KrügerMgr. Květa Krüger 
Mgr. Jana ŠulcováMgr. Jana Šulcová 
Mgr. Jana ŠulcováMgr. Jana Šulcová 
Mgr. Květa KrügerMgr. Květa Krüger 
Zpět na hlavní stránku