Příběh Báry

Dlouhou cestu po vysoké škole od asistentky, přes párovou učitelku až k samostatné práci třídní učitelky na druhém stupni vnímá jako to nejlepší, co ji mohlo v profesním životě potkat.

Bářin příběh začal před několika lety tak, že v celém kraji nedostala místo učitelky, které by odpovídalo její aprobaci. Místo plného učitelského úvazku jí ředitel karvinské ZŠ Mendelova nabídl poloviční úvazek pedagogické asistentky na prvním stupni. „Byl to pro mne šok, ale nezbývalo než nabídku přijmout.“

Stala se asistentkou pro třetí třídy a uvědomila si, že životní studium teprve začíná. Zpočátku vedla Bára třeba jen úvod do hodiny nebo její reflexi, ale brzy začala do hodin vnášet svůj pohled a nápady, které se kolegyním líbily, a získávala další pedagogické zkušenosti. V dalším školním roce Bára nastoupila na celý úvazek jako párová učitelka pro přírodovědné obory na druhém stupni, takže ji mohli ke spolupráci začít zvát učitelé matematiky, přírodopisu, fyziky nebo chemie.

Být párovou učitelkou znamená podílet se již plnohodnotně na přípravě hodiny, učit některé její části. Žáci si zvyknou na to, že se mohou se svou otázkou obrátit na kohokoli z učící dvojice. Bára střídala v pozici párové učitelky obory, učitele i ročníky, sledovala při práci mnoho kolegyň a kolegů a od každého se naučila něco, co může zužitkovat.

Ani ji nenapadlo, že by byl možný ještě další profesní posun. Pak se ovšem učitelé školy rozhodli, že matematiku budou učit podle metody prof. Milana Hejného, a nastalo další učení. Ve čtvrtém roce projektu Pomáháme školám k úspěchu začala Bára aplikovat stejný přístup, jaký vyžaduje „nová matematika“ také do badatelské fyziky.

Dnes je již Bára také třídní učitelkou v osmé třídě, v níž učila dva roky jako párová učitelka matematiku, a dlouhou cestu k třídnictví a k samostatnosti vnímá jako to nejlepší, co ji mohlo v profesním životě potkat.

Párové badatelské učení v praxi
„Stanovím si například se svou kolegyní Beatou Stařičnou téma, každá si k němu doma připravíme nějaké nápady a ty pak zpracujeme do hodiny tak, aby si žáci nejprve uvědomili, co již k tématu vědí, na to navázali nové poznatky a na závěr reflektovali, co nového se naučili. V badatelsky vedené hodině většinou přijdeme na odpovědi, ale zároveň vzniknou i další otázky, což je ideální případ a ta nejlepší motivace pro další učení. Když se totiž děti samy ptají, většinou je opravdu zajímá také odpověď.“

 
 
Zpět na hlavní stránku