Chci, aby vyučování na mé škole bylo co nejefektivnější

Vít Beran stojí v čele základní školy v Kunraticích už osm let. Pod jeho vedením se z ní stala jedna z nejžádanějších škol v Praze. Ač nerad, musí každý rok pár desítek prvňáčků odmítnout - a nejen proto, že jich sem spádově patří prostě moc. Rodiče do jeho školy láká moderní přístup k vyučování. Tamější učitelé se totiž neustále vzdělávají a nebojí se nových metod. Podporu projektu Pomáháme školám k úspěchu získali před pěti lety a kunratická "základka" se tak stala jednou z vůbec prvních projektových škol.

„Děti musí mít pocit, že tu jsou učitelé pro ně,“ tvrdí Vít Beran, který je původně inženýr. Školu nevede poprvé, do první ředitelské pozice nastoupil už zkraje devadesátých let a o moderních výukových metodách slyšel již před více než deseti lety. Půjčil si o nich několik knih a pečlivě je prostudoval. Když ale s nápadem po čase přišel mezi pedagogy, u řady z nich tehdy narazil. Také nebylo jednoduché sehnat finanční prostředky, ze kterých by se zavádění nových metod do výuky hradilo. A chtít po učitelích práci navíc úplně bez ohodnocení řediteli nepřipadalo spravedlivé. Jakmile se proto naskytla příležitost zapojit se do projektu, neváhal.

Metody projektového vyučování, párová výuka, společné vzdělávání a vzájemné učení pedagogů, ale také pravidelné plánování a vyhodnocování rozvoje školy i profesního růstu samotných učitelů, to jsou novinky, které na kunratickou školu přišly ve větší míře až s podporou projektu Pomáháme školám k úspěchu. Projekt navíc podle slov ředitele přinesl do školy to, co není obvyklé – zdůraznil ve škole osobnost dítěte. Učitel je zvyklý stát ve třídě sám, být vedoucí osobnost. Jak si Vít Beran postěžoval: „Český učitel se často neumí upozadit. Ale nejdůležitější je přece dítě. My jsme se za těch pět let zdokonalili hlavně v tom, že učitelé umí spolupracovat se žáky i mezi sebou.“

Kunratická základní škola tak postupně ustupuje od frontální výuky. Učitelé vedou mnohdy hodiny společně, střídají si v nich své role, dělí si třídy na skupiny, společně výuku plánují a dávají si pravidelně vzájemnou zpětnou vazbu. Tedy se učí dovednostem, které podporují efektivitu učení. „Naše škola není v ničem alternativní,“ dodává k tomu ředitel. „Ty metody, které prosazujeme, nejsou alternativní nebo výstřední, jsou jen efektivnější.“

 
 
Zpět na hlavní stránku