Škola musí s rodiči hlavně komunikovat

Pohled rodiče a pedagoga (celý rozhovor)

Co vás přimělo překročit hranici mezi rodiči a pedagogickým sborem?
Kateřina Círová: 
Nějaký čas jsme s rodinou žili ve Velké Británii, kde začaly chodit moje děti do školy. A tam jsem se poprvé setkala s věcmi, které jsem tady nikdy neviděla. Škola s rodiči komunikovala, oslovovali rodiny budoucích prvňáčků, zvali je do školy na neformální podvečery ... Za posledních dvacet let se školství změnilo. Existují úplně jiné metody, než když jsme chodili do školy my. Proto je důležité s rodiči dobře komunikovat, aby spolupracovali. Když se rodiče vtáhnou do vnitřního dění, jsou ochotni rozumět věcem, které by jinak hned odmítli kvůli předsudkům.

O jakých změnách konkrétně mluvíte v souvislosti s vaší školou? 
Kateřina Círová: 
Třeba škola už není zamčená. Když jsem tu byla poprvé, trvalo mi dobrou půl hodinu dostat se dovnitř. Neměli žádnou recepci ani otevřené konzultační hodiny, hned u šaten mě navíc chytla tlupa uklízeček, které mi vynadaly, že se do školy přece nesmí a že nejsem přezutá. Trvalo, než jsem vysvětlila škole, že spoustu věcí lze dělat společně, že si sem rodiče nemusí chodit jen stěžovat.

Měli jste se na koho obrátit? 
Kateřina Círová: 
Oslovovat instituce bývá složité. Tato škola má ale téměř 600 žáků, takže když malinko pomůže každý rodič, dá se leccos vybudovat. A proč nechtít změnit něco, co funguje, tak, aby to fungovalo lépe? Jeden z impulzů mi dal projekt Pomáháme školám k úspěchu. Proto jsem začala dělat rodičovské kavárny. Škola začala díky projektu intenzivně se vzděláváním učitelů, a tak bylo podle mě škoda, aby to rodiče neviděli.

Takže učitelé znovu zasedli do lavic ...
Kateřina Círová: 
Ano, učitelé se stále sebevzdělávají ve velkém množství kurzů. Postupně se stávají lektory a vzdělávají další. Mohou taky využít rady koučky, která se přijde podívat na jejich hodinu. Dnešní trend pedagogiky, který vnímají pozitivně děti, pedagogové i rodiče, je hodně individualizovat. Vyžaduje to ale po učitelích mnohem více dovedností a znalostí, než mají na začátku kariéry. Třeba kurz kritického myšlení u nás proto projde téměř každý pedagog. Vede ho lektorka, která dochází do školy. Později pomáhá učitelům i s přípravou a dává jim zpětnou vazbu, jestli v hodině vše funguje tak, jak má. Jde o metodu, jak rozvíjet u dětí aktivní učení, aby ony samy byly motivované a snažily se získávat co nejvíc informace. Dá se použít v jakémkoli předmětu.

Zaznamená rodič třeba i to, jestli jeho dítě navštěvuje třídu s párovou výukou? A co z pozice učitele – je to obtížnější, nebo naopak úleva? 
Kateřina Círová: 
Myslím, že děti jsou klidnější a méně vystresované, že něco nepochopí. Taky se nebojí zeptat v hodině, protože se nestane to, že na ně budou všichni koukat. Párově tady učíme občas všichni. Osobně tak učím ve dvou třídách a pokaždé z jiného důvodu, mám ji ve své třídě. Na každou třídu jsou tady totiž dva dospělí lidé, první a druhý třídní učitel. Právě proto vedeme ty hodiny dohromady, abychom byli všichni spolu. Poskytuje nám to prostor víc pracovat s kolektivem. Poznáváme se a řešíme problémy, nesoustředíme se jen na předmět. A druhá třída, kde mám párovou výuku, byla velmi živá. Chodilo tam pár problémových dětí, takže díky druhému učiteli se nemusela zastavovat výuka, když bylo potřeba někomu látku důkladněji vysvětlit. Prostě jsme se rozprostřeli po celé třídě a každý žák měl chvilku individuální výuky.

Nejprve byla párová výuka novinka, dnes už ji vyučujete plošně ...
Kateřina Círová: 
Za tím, že jsme párovou výuku zavedli plošně v prvních a druhých třídách, stojí rodiče. Na základě projektu se rodičům líbila a chtěli ji u menších dětí pořád. V tak velké míře už přispívají i přímo rodiny, ale nastartoval to projekt. Dvakrát ročně dělám kavárnu přímo pro párovou výuku, aby měli rodiče zpětnou vazbu. Už teď si informace předávají mezi sebou a ti noví chtějí taky nové metody. Nejrychleji se věci mění na základě pozitivních zkušeností.

Mgr. Kateřina CírováMgr. Kateřina Círová 
 
Zpět na hlavní stránku