Když rodiče a škola táhnou za jeden provaz

V základní škole v Horce nad Moravou začíná pasování prvňáků na čtenáře. Na parkovišti před vchodem do školy tak není po třetí hodině odpoledne k hnutí. Snad žádný z rodičů si odpoledne nenechal ujít. Desítky z nich už teď sledují společně s dětmi zábavní program s ilustrátorem Adolfem Dudkem, který malí čtenáři dostali za odměnu. Maminka Tomáše ještě honem upravuje synovi límeček od trička. „Do školy chodíme velmi často, ať už já, nebo manžel,“ říká spokojeně. „Když chceme třeba vidět některou z vyučovacích hodin, nikdo na nás divně nekouká, naopak.“

Dveře školy jsou pořád otevřené. Komunikace a spolupráce s rodiči představují v Horce součást běžného provozu školy. „Stačí, když se nám rodiče ohlásí předem,“ potvrzuje ředitelka školy Kateřina Glosová. „Jednou měsíčně je navíc v Montessori třídách den otevřených dveří. Dále máme klasické třídní schůzky, ale taky konzultační schůzky, kam chodí i žáci.“ Děti během nich spolu s učiteli ukazují rodičům portfolia svých prací. Nejde ale jen o práci. Škola pravidelně pořádá pro rodiče s dětmi cvičení jógy, výtvarná setkání nebo zahradní slavnosti. „Naše rodinné stříbro je školní družina. Pod vedením vedoucí vychovatelky vznikl samostatný tým, který akce s rodiči zaštiťuje,“ dodává ředitelka.

V Horce se také osvědčily takzvané rodičovské kavárny. Pravidelně je pořádají na téma čtenářství, matematika, ale i třeba šachy a rozvoj logického myšlení. Rodiče se dostanou do školního prostředí v jiné roli, než na jakou jsou zvyklí. Sami se usadí do lavic a vyzkouší si, jestli jejich děti mohou být při výuce spokojené. Kavárny sklízí úspěch hlavně u nových vyučovacích metod, ke kterým konzervativnější rodiče ze začátku přistupovali ostražitě. „Je zapotřebí, aby s námi rodiče táhli za jeden provaz,“ dodává ředitelka. „Jakmile dítě doma vycítí určitou nedůvěru k postupům učitele, ztrácí motivaci.“

Jako ve všech projektových školách ani v Horce nebyly všechny rodiny hned od začátku naladěny na stejnou vlnu. Podle Marcely Otavové, která vyučuje na prvním stupni matematiku podle profesora Hejného, smazala tyto rozdíly právě dobrá komunikace. „Snažíme se udělat maximum, aby se účinné vyučovací přístupy dostaly do povědomí rodičů.“ Matematiku profesora Hejného zapojuje do hodin, ale v poslední době vede také matematický kroužek, o který rodiče dokonce sami usilovali. Nejprve o něj stáli především ve třídách, kde se vyučuje podle pedagogiky Montessori. Zájem rodičů dětí z ostatních tříd však na sebe nenechal dlouho čekat a teď žáci třetích až pátých ročníků obou typů vyučování společně přemýšlejí nad zlomky. „Začali jsme před třemi lety a teď si to neumím jinak představit,“ potvrzuje maminka, která si pro jednoho z žáků dnes přichází o trochu dříve.

Děti se v tu chvíli snaží pomocí Montessori rekvizit i obyčejného kruhu nakresleného na tabuli rozluštit, jakou část dortu fiktivní hrdinové příkladu spořádají. „Po roce práce už všichni dohromady, nehledě na počtářské zkušenosti, automaticky hledají odpověď na mou všudypřítomnou otázku, proč to tak je,“ usmívá se Marcela Otavová. „Držíme se zásady, že víc hlav víc ví.“ Někdy se proto do kroužku zapojí přímo rodiče. V Montessori třídách totiž někteří přicházejí i na vyučování. Děti se učí snáze, pokud mají co nejindividuálnější přístup. U těžší látky se proto vyplatí, když jsou na ně ve třídě hned dva dospělí. Často ale chybí možnost mít asistenta z řad učitelů, v takovém případě scházející článek nahradí dlouhodobě některý z rodičů. „Například od příštího roku plánujeme pomíchat děti ze tří ročníků a už teď se nám rodiče nabízejí, že budou chodit pomáhat,“ říká vyučující v Montessori třídě Daniela Hrnková. Výhodu vidí v tom, že i pomalejší nebo bojácnější žák dostane pozornost, kterou potřebuje.

Rodiče v Horce zkrátka nechodí po chodbách školy jen v případě, že si jdou postěžovat. V kontaktu s vyučujícími jsou neustále. „Občas mám pocit, že nám škola dává příležitost vyjádřit se opravdu ke všemu. Řídíme chod školy spolu s paní ředitelkou,“ potvrzuje jedna z maminek na slavnosti pasování na čtenáře. Jiný rodič od staršího školáka se přidává: „Líbí se mi, že paní učitelka, kterou má moje dcera, nevolá jen v případě problému, jak jsme byli zvyklí v přechozí škole. Společně řešíme nejen případné problémy, ale často také úspěchy.“ Na třídní schůzky nebo pravidelné konzultace se nikdy nechystají se strachem, protože vždycky vědí, co se ve školním životě dítěte zrovna odehrává. Z pohledu učitelů neustálá komunikace s rodiči jistě znamená práci navíc. Zároveň ale přiznávají, že je mnohem efektivnější. Mají vliv na vzdělávání dítěte i po vyučování a žádné souboje s rodinou se většinou nekonají. Pokud se říká, že dítě od první třídy vychovávají rodiče a škola napůl, tady to rozhodně platí. 

 
 
 
 
Zpět na hlavní stránku