Dílna čtení

Dílna čtení je součástí hodnocení z českého jazyka. Je červen a ve třetí třídě karvinské základní školy probíhá jedna z posledních dílen čtení v tomto školním roce. Paní učitelka Leona sedí v kroužku mezi dětmi a ptá se jich, proč je dobré si v poslední dílně čtení letošního roku některé věci shrnout.

„Abychom zhodnotili, v čem jsme se zlepšili.“ – „Kvůli klidu o prázdninách.“ – „Už budu vědět, co jsem udělala.“ Leona ví, že za každou odpovědí se skrývá individualita dítěte. Přestože by možná sama formulovala odpověď na otázku ještě trochu jinak, vede jako učitelka děti ke schopnosti vyhodnotit si každou práci i práci za celý školní rok vlastním jazykem a s pochopením pro potřeby dětí přijímá jejich odpověď jako správnou a jedinečnou.

Proč jste si měli přinést knížky, které se vám líbí?“ ptá se dále. „V každé knížce je ponaučení.“ – „Knížky jsou vtipné, vážné, když čteme detektivku, můžeme se poučit.“ – „Abychom si z knihy něco pamatovali.“ Děti představují své oblíbené knihy, hovoří o nich a zanedlouho vznikne mezi skupinkou dětí soutěž o počet přečtených stran. Učitelka do sporu kupodivu nezasahuje. Pozoruje diskutující děti a ví, proč je asi pro některé malé čtenáře důležité malinko si zasoutěžit v počtu přečtených stránek, přestože k takové soutěži děti nevedla. Diskuse je právě teď pro všechny důležitá. Spor chlapců ukončí dívka, která poznamená, že „více než počet stran je důležité, jestli se nám ta knížka líbila a co jsme si z ní vzali“. Argument spolužačky vysvobodí děti z diskuse, vytvoří malé skupinky, v kterých vedou o svých oblíbených knížkách, postavách a autorech podrobné hovory. Nikoho ani nenapadne odbíhat od tématu jinam, přestože učitelka nemůže být u všech skupinek najednou. Věnuje se té, v níž je chlapec, který četl doposud nerad. I v této skupince mluví děti o tom, co se chystají číst o prázdninách, doporučují si knihy navzájem... A opět sedí všichni ve společném kruhu. Slovo má Samuel, který přečetl za tento školní rok kolem čtyřiceti knih, s komiksy to dělá kolem stovky, ale i ten, kdo splnil kritéria a přečetl za každé pololetí jen dvě knihy, může o nich hovořit a nikdo se mu proto nesměje. Vyvíjíme se různým tempem, jsme různí a také máme různé priority. I tomu se učí tyto děti porozumět již od první třídy.

Všimla jsem si, že když dokončíte úkol, čtete si. Proč?" ptá se, zvědavá na odpověď. Čtení mě baví." - Raději se učím i gramatiku z knížek, když si to přečtu, tak si líp zapamatuju, jak se to píše, než když dělám gramatická cvičení.“ – „Já mám raději cvičení.“ Leona si někdy do hodiny chystá až pět různých textů k jednomu zadání kvůli tomu, aby se opravdu mohly učit a rozvíjet všechny děti ve třídě.

Zvoní. Nikdo z dětí si ale znělky nevšímá, nebalí se, nesklapne knihu. Rozhovor pokračuje. Po chvíli dává učitelka dětem možnost udělat si přestávku nebo ještě chvíli hovořit o knížkách. Polovina zůstává v kroužku na koberci, další jdou svačit, odpočinout si.

 
 
Zpět na hlavní stránku