Příběhy| Student Tomáš Titěra

Student Tomáš Titěra: Open Gate není žádná snobárna

Tomáš Titěra chodil v Praze na výběrovou základní školu s rozšířenou výukou cizích jazyků. Přesto se často v lavici nudil. Tomášova maminka tak začala hledat místo, kde by dokázali jeho nadání dál rozvíjet. Z Open Gate měla nejprve obavu. Školu údajně provázela pověst koleje pro bohaté děti, které žijí trochu mimo realitu. Potom ale dali na radu učitelů. Sám říká, že to, že se nenechal ovlivnit nesmyslnými předsudky, mu otevřelo dveře třeba k vysněnému studiu v zahraničí.

Jedním z důvodů, proč jste doma váhali, jestli je Open Gate vhodná škola, byla i výuka v angličtině. Musel jste svoje jazykové vzdělání dohánět?
Před příchodem na Open Gate jsem anglicky uměl říct maximálně pár vět a vyjmenovat několik zvířat a povolání. Na základní škole jsem se totiž učil jenom německy. Výuka na Open Gate je v angličtině až na vyšším gymnáziu, takže jsem měl čtyři roky na přípravu. Díky tomu, že nás anglicky učili téměř výhradně rodilí mluvčí, jsem byl s jazykem v intenzivním kontaktu. U nás ve škole se člověk s angličtinou setkává prakticky neustále. Píše anglicky e-maily, jedná o organizačních záležitostech. Cizím jazykem se mluví na celoškolních shromážděních nebo třeba při komunikaci s panem ředitelem.

Neodnaučí se tak český student používat svoji mateřštinu?
Mluvíme tu pořád dost česky. Navíc u všech zahraničních nebo bilingvních škol v Česku je výuka v cizím jazyce samozřejmostí, ba dokonce předností. Tak proč se nad tím pozastavovat u Open Gate? Obtížnější bývá snad jen odborná terminologie například v biologii nebo matematice, jinak jsem se tedy s přechodem na výuku v cizím jazyce vyrovnával velmi snadno.

Rostou na Open Gate jen budoucí byznysmeni, nebo je to taky místo, které přeje múzám?
Škola nám umožňuje zvolit si vlastní cestu. Předměty na poslední dva roky studia si můžeme navolit takřka podle libosti, jediným omezením jsou kategorie, do kterých jsou předměty řazeny dle požadavků mezinárodní maturity IB. Z každé skupiny předmětů si vždy musíme vybrat alespoň jeden. Díky tomu se každý může specializovat s ohledem na naši vysněnou kariéru. I když je mezi studenty statisticky více zájemců o studium ekonomie než o výtvarné umění, startovní pozici mají všichni dost podobnou. Může tu vystudovat budoucí ředitel banky i umělec. Při výběru předmětů jsem rozhodně nezaznamenal ze strany školy tlak v podobě prosazování jednoho předmětu na úkor jiného.

Jak byste charakterizoval své spolužáky?
Vzhledem k tomu, že moji spolužáci pocházejí nejen ze všech koutů republiky, ale i celého světa, jde o velice různorodou skupinu. Jedna spolužačka je například z Moldavska, na patře na koleji bydlím s klukem ze Somálska. Lišíme se názory, zvyky, výchovou i povahou, ale díky tomu, že spolu trávíme skutečně mnoho času, spolu dokážeme dobře vycházet. Sice občas dojde na drobné neshody nebo se dostaví ponorková nemoc, ale myslím, že až se po maturitě rozloučíme, tak na sebe budeme rádi vzpomínat.

Jaká je největší konkurenční výhoda Open Gate?
Na Open Gate si nejvíce vážím individuálního přístupu. Na hodiny dějepisu chodíme čtyři, na němčině jsme dokonce jenom dva. To pochopitelně znamená mnohem intenzivnější a kvalitnější výuku přizpůsobenou tempu každého z nás. Nemyslím si, že je mnoho škol, které svým studentům mohou dopřát takovýto luxus. Také není nikdy problém si s učitelem domluvit individuální konzultaci kdykoliv během celého týdne. Učitelé nám dávají najevo, že jsou tu pro nás a že jsou ochotní nám pomoci, když máme s učivem problém. Výměnou za to však pochopitelně očekávají náš zájem a aktivní přístup.

Co byl ten hlavní důvod, proč jste chtěl na Open Gate studovat?

Do páté třídy jsem navštěvoval základní školu s rozšířenou výukou jazyků na Praze 2, kde jsem se ale nudil. Rodina i vyučující se shodovali, že bych mohl svůj potenciál lépe využít a více jej rozvíjet. V Open Gate jsem se byl podívat na dni otevřených dveří a čekal jsem, že uvidím studenty, kteří budou orientovaní jen na výkon. Prostě plné třídy hlav ponořených do učebnic. Místo toho jsem ale potkal spoustu přátelských a ochotných lidí, kteří vypadali, že je škola vážně baví. Zdravé nadšení pro sebevzdělávání mi na základní škole chybělo. Proto jsem si byl už po několika hodinách strávených v areálu školy jistý, že mi Open Gate má co nabídnout.

Věnujete se mnoha dobrovolnickým aktivitám, jezdíte vyučovat za brány školy, pomáháte seniorům. Berete to jako jednu z vašich školních povinností, nebo máte i jinou motivaci?
I když se od nás možná dobrovolnictví ve škole očekává, toto očekávání není mou motivací. Spíše využívám možností, které se mi v této oblasti nabízí. Věnuji se dobrovolnickým aktivitám zejména proto, že mě baví být užitečným. Všechno, do čeho se zapojuji, beru jako příležitost k seberealizaci a nabytí nových zkušeností využitelných v praktickém životě. Také mě těší možnost podívat se na hmatatelné výsledky mého úsilí, je to něco odlišného než učení se na testy a získávání známek.

Ví o sobě studenti Open Gate navzájem, kdo získal stipendium od nadace a komu školné platí třeba rodiče? Projevuje se to třeba na tom, jak ve škole vznikají přátelství?
Stipendistu lze od studenta platícího rozeznat jen velice těžce. U některých spolužáků jsem zjistil, že jim školné plně hradí rodiče teprve po letech, a myslím, že o některých studentech se to nedozvím nikdy, protože to zkrátka na odiv nedávají. V jiných případech je to sice poznat na první pohled, jelikož v uniformách, které tyto rozdíly stírají, nechodíme po celý den, ale přesto se mezi sebou o financování studia prakticky nebavíme. Neznám nikoho, kdo by tomu přikládal velkou váhu. Vypozoroval jsem, že nejpevnější přátelství ve spoustě případů vznikají mezi studenty s naprosto odlišným sociálním zázemím.

Jak vzpomínáte na první měsíce na koleji?
I když v Česku není pro děti obvyklé odcházet od rodiny už v jedenácti, ve dvanácti letech, já jsem se s odloučením vyrovnával, myslím, dobře. Ve škole toho byla spousta nového a zajímavého, takže na nějaký stesk zkrátka nebyl čas. Odhaduji, že mnohem těžší než pro mě to bylo pro moji maminku, která doma zůstala sama.

Jaký je váš životní cíl?
Z velkých cílů mám respekt a na stanovení cíle životního se necítím dostatečně vyzrálý. Pokud se mám však dívat do blízké budoucnosti, rád bych byl v následujících letech spokojený se svým výběrem univerzity. Dále uvidím podle toho, jakým směrem se bude můj další život vyvíjet. Je to pro mě stále příliš daleká budoucnost. Nedokáži odhadnout, jestli zůstanu v zahraničí, nebo se vrátím do Česka. Jisto mám jen v tom, že jsem se dobře rozhodnul v minulosti. Open Gate byla dobrá volba, a proto chci vzkázat všem, kteří váhají tak jako já, aby se nebáli a zkusili to. Tahle škola opravdu není žádná snobárna. 

Zpět na hlavní stránku