Ohlasy| Vystudovat Harvard? Jde to i bez peněz

Vystudovat Harvard? Jde to i bez peněz

13. února 2014 - Deník Školné na elitních amerických univerzitách činí kolem milionu korun ročně. Studovat na nich mohou i ti, kdo takovou částku platit zdaleka nemohou. Stačí maličkost - být nejlepší a mít trochu štěstí. Pak můžete dostat finanční pomoc, která vám hradí jak školné, tak životní náklady.

Není to nic pro průměrné studenty, ale má-li někdo skutečně zájem studovat elitní zahraniční univerzitu a má na to schopnosti, nemusí to pro něho zůstat jen nesplnitelným snem. I když si to finančně nemůže dovolit. Musí ale počítat s náročným výběrovým řízením, které se někdy trošku podobá sázce do loterie.

Šest procent přijatých

Jakub Tesař z Fulbrightovy komise, která je oficiálním poradním orgánem pro všechny, kdo chtějí studovat v Americe, k tomu říká: „Je to jako vystoupat na horu. Ta se zezdola může zdát hrozně vysoká, ale krok za krokem ji zdoláte. Desítky studentů se na elitní americké školy dostaly. Není to něco zcela nedostupného." Ve Fulbrightově komisi zájemci zdarma poradí s výběrem školy, věcmi, které se studiem souvisí, a provedou ho celým procesem přijímacího řízení, které je od českého velmi odlišné. Počítat je třeba s tím, že škola přijme jen přibližně šest procent uchazečů. Na rozdíl od českých škol, ty elitní americké posuzují studenty podle toho, jak dlouhodobě pracují a dívají se na ně ze všech možných úhlů. Velkou roli hrají známky ze střední školy nebo z bakalářského stupně, ale třeba i mimoškolní aktivity, jestli se studenti nějakým způsobem občansky angažují a podobně.
Přijímací zkoušky lze složit z České republiky. Musíte odevzdat přihlášku a složit testy, které se podobají Scio testům. Skládají se na podzim nebo na jaře.

„Velmi doporučuji skládat je už na jaře, aby šije mohli studenti na podzim zopakovat, kdyby se jim nepovedly. Složit se dají například v Praze na International School of Prague, nebo v Ostravě na First International School. Nejsou vědomostní, zkoumají spíše studijní předpoklady - schopnost myslet analyticky, kritické čtení a podobně. Předmětové testy se dělajítaké, ale nemají hlavní význam. Dále musíte poslat esej na dané téma (například Kdo mě v životě nejvíce ovlivnil). Esej je několikaměsíční práce. Student by ji měl vypilovat, aby byla malým mistrovským dílkem," říká ktomu Jakub Tesař.

Co vše je potřeba

Budete potřebovat doporučující dopisy od dvou až tří učitelů, přehled rodinného zázemí a popis mimoškolních aktivit. Samozřejmostí je vynikající úroveň angličtiny. Vzhledem k množství podkladů zabere příprava na přijímací řízení rok, spíše rok a půl. „Nejvyšší čas, kdy začít, je tedy právě ted) třeba Harvard má uzávěrky dodání přihlášek na začátku ledna," uvádí Jakub Tesař. O přijetí ale zdaleka nerozhoduje bodový výsledek z testů. Komise chce často složit ročník tak, aby byl co nejrůznorodější. Proto se snaží přijmout kromě Američanů také několik studentů ze západní Evropy, několik z východní a podobně.

Osobní přínos

„Roli ale může hrát opravdu všechno. Může se stát, že jim právě odejde saxofonista ze školního orchestru a oni budou chtít někoho, kdo hraje na saxofon. Nebo je zaujme uchazeč, který by byl první z rodiny, kdo by měl vysokoškolské vzdělání," popisuje Jakub Tesař s tím, že nejlepší je, být něčím zvláštní.

„Jeden student, kterého na Harvardu máme, vyprávěl, že měli v ročníku kolegu, který patrně měl z testů o něco horší výsledek než někteří další, ale byl Palestinec, jeho rodina byla křesťanská a v pásmu Gázy měli pivovar. Komise usoudila, že jeho zkušenosti budou velmi cenné pro mezikulturní dialog a dali mu přednost. Student se zkrátka musí hodit do konkrétního ročníku a něco kampusu svojí osobností přinést," uzavírá JakubTesař.

Stipendium na keltštinu?

Dostat se na elitní školu je jedna věc, druhá věc je, z čeho studium zaplatit. Možností získat finanční pomoc není mnoho, ale jsou. Také Fulbrightova komise poskytuje stipendia, je to ale vždy pro postgraduální studium nebo výzkum a pouze na první rok studia. Štědré jsou ale podle Jakuba Tesaře samy elitní školy, které mohou poskytnout finanční pomoc na celou dobu studia.

Další možností, jak získat finanční pomoc na zahraniční studium, jsou nadace. V České republice studentům přispívá například nadace Zdeňka Bákaly nebo Nadace The Kellner Family Foundation. Jitka Tkadlecová z této nadace říká:„Univerzitu a obor si student vybere sám. Podporujeme například studenty ekonomie, leteckého inženýrství, ale například i studenta keltštiny a lingvistiky, dva houslisty či klavíristu."

Zájemci o finanční pomoc projdou výběrovým řízením, vyplní formulář, v němž popíší své dosavadní úspěchy a cíle, a dále musí poskytnout nadaci informace o příjmech rodiny. Finanční pomoc je určená studentům, kteří jsou ze sociálně slabých rodin, ale kteří mají výborné akademické výsledky.

Záleží na příjmu rodiny

„Důraz klademe i na to, aby se student věnoval dobrovolnické činnosti - například pomáhal v útulku, domě seniorů a podobně." Kromě formuláře musí uchazeč napsat esej o svých budoucích plánech. Na základě všech dodaných informací nadace vybere studenty, které pozve na osobní pohovor. Ten je především o studentově motivaci. Až poté jsou vybráni ti, kteří stipendium získají.

„Na letošní akademický rok jsme poskytli 52 stipendií. Stipendium je na jeden akademický rok, ale pokud se výsledky studenta výrazně nezhorší a je s námi v pravidelném kontaktu, je mu poskytnuto i v následujícím roce. Za pět let, kdy stipendia poskytujeme, se pouze výjimečně stalo, že jsme studenta přestali podporovat před zdárným dokončením studia. Ze stipendia si studenti mohou hradit školné i životní náklady," uzavírá Jitka Tkadlecová.

 ***

Zkušenosti z University of York

Za finanční pomoci Nadace The Kellner Family Foundtation studuje například Martin Kábrt. Vybral si obor filozofie, politika a ekonomie na University ofYork.„Příšerná byla hlavně ta nejistota. V Anglii nevybírají podle počtu bodů z testů, jako v Česku, ale podle úspěchů, motivace a charakteru. To se našprtat nelze," říká Martin. Na otázku, co ho při příchodu na zahraniční univerzitu překvapilo, odpovídá: „Bylo toho mnoho. Například, že akademická půda postrádá prakticky jakékoli hierarchické uspořádání. A zaujalo mě, že se tady nehraje ta česká absurdní hra na tituly. Profesoři se nám představují křestním jménem a jejich výstavu doktorátů si můžeme prohlédnout jedině snad v jejich životopisech," popisuje. Rozdíl, mezi platícími studenty a stipendisty prý vůbec nevnímá.„Ani nemám ponětí, kdo z mých přátel má stipendium, a komu školu platí rodiče," uzavírá.

Na šesti nejštědřejších školách

Nejštědřejší školy v USA (Harvard, Yale, MIT, Princeton, Amherst, Dartmouth) mají takzvaný need-blind systém.
„Student, který to potřebuje, dostane balík finanční pomoci spočívající v tom, že mu škola odpustí školné, dá mu kartu dojídelny, ubytování zadarmo a obvykle také práci na kampusu, aby si student vydělal kapesné," říká Jakub Tesař z Fulbrightovy komise.

Stipendium obnovuje škola každý rok, pokud student udržuje dobré výsledky. „Za studenta, který je natolik chudý, že si nemůže platit nic, je na Harvardu nebo Yale považován ten, jehož rodina má roční příjmy nižší než 65 000 USD," upřesňuje Jakub Tesař. Počítat je ale třeba s tím, že dostat se na jednu z těchto univerzit je extrémně obtížné.

Správný výběr

A kde berou školy peníze na to, aby chudé studenty mohly sponzorovat? Jedním ze zdrojů jsou dary bývalých studentů. Jakub Tesař k tomu říká:„Funguje tam jedna v Česku nevídaná věc, a to je loajalita. I proto je Harvard tak bohatý. Vše začíná už výběrovým řízením. Vyberou si studenty, kteří mají největší potenciál být úspěšní. Mimochodem, když student není ve studiu úspěšný, neberou to jako jeho chybu, jak se to děje u nás, ale jako vlastní chybu. Protože ho špatně vybrali."

Loajalita na oplátku

„Cílem jejich přijímacího řízení je vybrat studenty, kteří mají potenciál být úspěšní, a to nejen při studiu, ale i v životě. Proto je přijímací řízení pojaté tak zeširoka. Protože pro úspěch v životě jsou důležité i určité osobnostní charakteristiky - tah na branku, schopnost se pro něco zapálit a podobně. Škola doufá, že když si své studenty dobře vybere, tak oni za 20,30, či 40 let něčeho dosáhnou, a až jim bude 60 let a budou mít miliony na kontě, tak jí nějaké peníze pošlou. A to se v hojném počtu skutečně děje,"popisuje Jakub Tesař.

(autor: Denisa Haveldová)

Zdroj: Deník, příloha Deník plný života

Zpět na hlavní stránku