Ohlasy| Nestalo by se to, kdyby mí učitelé byli ochotnější...

Nestalo by se to, kdyby mí učitelé byli ochotnější situaci řešit

23. prosince 2013 - Deník Příběh o tom, jak se ze šikanované jedenáctileté dívky z malé vesnice na Vysočině stala zdravě sebevědomá mladá dáma, právě dokončující osmileté gymnázium Open Gate, vypadá skoro jako pohádka. Naštěstí podobných příběhů se šťastným koncem přibývá.

Díky institucím jako je Nadace The Kellner Family Foundation dostávají nadaní mladí lidé ze sociálně či jinak znevýhodněného prostředí šanci na kvalitní vzdělání a naplnění svých životních snů.

Dominika Kouřilová si kdysi prošla doslova peklem, dnes už ale ví, že ti, kdo jí nejvíc ubližovali, byli sami ti nejslabší.

Před lety jste na základní škole zažila šikanu, která vás dokonce dohnala až do rukou lékařů. Existují v Open Gate nějaké mechanismy, aby se něco podobného nemohlo stát?
Tady žádné mechanismy nejsou potřeba. Jsme vedeni k tomu, že všechno je na nás. Každý ví, že si musí nosit věci a že nemá nikomu ubližovat. Ne proto, že dostane poznámku, ale prostě proto, že to nepotřebuje dělat a protože ví, že se to nedělá. Z mé vlastní zkušenosti tohle dětem na základní škole občas nedochází a nepřipadá jim nenormální někoho jiného tyranizovat jen kvůli příjmení či barvě pleti.

Studují na Open Gate i lidé se zdravotním handicapem nebo třeba poruchami učení? Jak škola vychází těmto studentům vstříc?
Jsou tu studenti s nejrůznějšími handicapy či poruchami. Nedávno úspěšně odmaturoval jeden student na vozíčku. Spolužáci ho vždycky dovezli tam, kam potřeboval, v ničem nebyl problém. Škola je postavena a zařízena i pro tyto studenty. Poruchy jako dysgrafie, dyslexie, porucha pozornosti a mírná hyperaktivita se tu vyskytují, jsou tu i studenti s kombinací poruch. Pokud mají takovou poruchu lékařsky potvrzenu, dostanou třeba víc času na vypracování testů, maturita má podobná pravidla. Navíc, lhostejno kdo jste, z jaké jste třídy, pokud kohokoliv oslovíte, pomůže vám. Navzájem se doučujeme a pomáháme s úkoly.

Splnila škola očekávání, se kterými jste na ni nastupovala?
Neměla jsem v zásadě žádná očekávání. A i kdybych je bývala měla, skutečnost by je předčila, protože mě škola opravdu nadchla. Nastavená pravidla tu platí pro všechny, zároveň jsou ale učitelé i vedení školy ochotní k diskusi a individuální domluvě. Škola nás obrovsky podporuje ve všech našich aktivitách. Jsem skutečně moc vděčná svému dědovi, který mi o Open Gate řekl a dovezl mě také na přijímací testy.

Přispívá nějak vaše rodina na úhradu školného nebo všechny náklady pokryje stipendium od nadace?
Tady se o těchto věcech moc nebavíme, ctíme své soukromí a neděláme mezi sebou rozdíly podle toho, z jakých poměrů kdo pochází. Chtěla bych ale povzbudit všechny, kteří by si právě kvůli penězům netroufli se na Open Gate přihlásit, a proto budu zcela otevřená. Hradím si pouze cesty domů a zpět do školy. Mám to štěstí, že mi Nadace The Kellner Family Foundation díky plnému stipendiu úplně změnila svět i vyhlídky.

Jaké jsou vaše plány do dalších let? Budete pokračovat ve studiu tady v Čechách nebo zamíříte do zahraničí?
Odmalička miluji zvířata a asi v pěti letech jsem se poprvé rozhodla, že budu veterinářka. Za dobu studia v Open Gate se moje úvahy vychýlily několikrát i jiným směrem, například ke speciální pedagogice nebo byznysu, ale nakonec jsem se vrátila znovu k mému snu, tedy léčit zvířata. Hrozně ráda bych do zahraničí, nejlépe do Skotska. Po studiích se ale chci vrátit a pracovat v Čechách. Zvažuji i studium v Brně, tak ještě uvidíme, jak to dopadne.

(autor | Markéta Vojtíšková)

Zdroj: Deník

Zpět na hlavní stránku