Každé dítě může s chutí číst

Čtení a psaní. Dovednosti, jimiž jsme obdařeni jen my, lidé. Žádný jiný tvor nekomunikuje ve znacích napříč prostorem i časem. Díky psaní a čtení se učíme nejen z vlastních zkušeností, ze zkušeností svých rodičů a generačních souputníků, jako mnozí živočichové, ale i z poznání, které nakupili naši předkové.

Jak se společnost vyvíjí, proměňuje se to, co znamená dobře číst. Chápání textu se zkomplikovalo – musíme se vyrovnat s texty multimodálními, takovými, které kombinují slova, statické i pohyblivé obrazy, zvuky.

Ověřovat důvěryhodnost textů je práce na hodiny, scházejí nám vodítka pro orientaci v neregulované produkci a šíření textů. Situace, v nichž psané texty užíváme – ať už je tvoříme, nebo čteme –, se neuvěřitelně zmnožily: technologie rozšířily příležitosti ke komunikaci, ale současně vytvořily nové nároky na to, jak jsme schopni si rozumět.

A zatímco si tradičně vystačila se schopností zkušeně číst jen část společnosti, vzdělanci, dnes pro spokojený pracovní i osobní život potřebuje zvládat čtení na vysoké úrovni každý.

Úkolem školy je, aby naučila každé dítě číst tak, aby v komunikačních labyrintech vysoce propojeného a proměnného světa obstálo a aby mu čtení sloužilo jako prostředek učení, zdroj potěšení i jako útěcha v těžkých životních situacích.

Některé děti si z domova přinášejí chuť číst. Mají vztah ke čtení, který vznikl díky opakujícím se příjemným chvilkám s knížkami, které jim předčítají rodiče či prarodiče. Důvěra v to, že čtení je smysluplná a uspokojující činnost, která stojí za námahu, je základem dobrého celoživotního čtení.

Motivace ke čtení vzniká díky příběhům, které nás odvádějí do smyšlených světů a dopřávají nám prožívat životy našich hrdinů. Prožitkové čtení je základem čtenářské gramotnosti. Škola má sílu vybudovat takovou důvěru v každém dítěti. I děti, jež doma neobklopují knihy a jimž nikdo bránu ke čtenářství neotevřel, mají díky škole šanci. Škola je patrně posledním místem, které může všem dětem poskytnout nerušený čas na soustředěnou četbu, na začtení. Na zakoušení stavu, který M. Czsikszentmihalyi označil jako flow, stav ponoru, který spojuje s prožitkem štěstí.

Teprve když se z dítěte stane zaujatý čtenář, otevře se příležitost jeho čtení a čtenářství kultivovat. Učitel může zvyšovat laťku, přicházet s výzvami v podobě náročných textů a úkolů s nimi spojených.

Dítě, které již zvládlo přečíst dlouhé texty, a navíc se přitom cítilo dobře, se do komplexních úkolů pustí s potřebnou mírou vytrvalosti a odolnosti vůči potížím, které ho potkají. Texty s úkoly ho neodradí od čtení, naopak mohou posílit jeho prožitky z další četby, k níž přistoupí poučenější.

Na učitele dnes dopadají stále nové a nové požadavky. Nemá nám uniknout, že nároky na čtení, které přece bývalo v tradičním triviu, se proměňují v tempu, kterému nemůže osamělý učitel přizpůsobovat svou výuku. Pomáhá mu vzájemná kolegiální podpora a pomoc odborníků. Obojí nabízí čtenářský tým projektu Pomáháme školám k úspěchu.

Autorka je programovou ředitelkou Pomáháme školám k úspěchu, nadačního projektu The Kellner Family Foundation. Zaměřuje se na zvyšování kvality výuky ve veřejných základních školách s důrazem na individuální přístup učitelů k žákům. Více na www.pomahameskolam.cz a YouTube Pomáháme školám k úspěchu.

O autorovi| Hana Košťálová

Další články z médií

Všechny aktuality