Individuální přístup je k nezaplacení

Už máme první výsledky individuální práce se žáky, říká lektorka Kateřina Žežulová

Karviná – Projekt, jehož cílem je přiblížit a naučit pedagogy Základní školy Mendelova v Karviné-Hranicích individuálnímu přístupu k jednotlivým žákům a naučit je pracovat na maximum každého z nich. Tak by se daly ve zkratce popsat záměry projektu, který financuje Nadace The Kellner Family Foundation. Projekt je pětiletý (za sebou má první pětinu) a běží na dvou základních školách – v Praze-Kunraticích a v Karviné. O podrobnostech jsme mluvili s Kateřinou Žežulovou, projektovou konzultantkou karvinské školy.

Proč jsou vlastně jen dvě místa v republice, kde projekt běží?
Obě školy mají být nositeli myšlenky, pilotním projektem, a také zkušebními školami, kde si ověřujeme jednotlivé způsoby podpory. Postupně budou přibývat další školy, v každém kraji by měla být jedna, která pak myšlenku ponese dál.

Jak jste se vlastně k této práci dostala?
Původním povoláním jsem učitelka, speciální pedagožka. Pracovala jsem postupně také jako ředitelka malotřídní základní školy, pak jako školní inspektorka a lektorka, již delší dobu se zabývám také vzděláváním dospělých. Tedy učitelů, ředitelů škol a jejich zástupců, dalších inspektorů i celých školních týmů. Před třemi lety jsem na inspektorátu skončila a pustila se naplno do lektorské práce v projektech týkajících se právě vzdělávání dospělých. Před rokem jsem byla oslovena obecně prospěšnou společností Pomáháme školám k úspěchu, která mi nabídla práci právě v tomto projektu.

Co vlastně vaše práce přesně obnáší?
V Karviné bývám dva až tři dny v týdnu, vždy v pondělí a úterý, navíc a občas i ve středu, záleží na potřebách školy. Dojíždím z Chrudimi. Mým úplně prvním úkolem bylo seznámit se s učiteli a dalšími pracovníky školy a sblížit se s nimi natolik, abychom si vytvořili vzájemný pocit důvěry, aby přijali rady a pomoc, kterou jim mohu nabídnout. Takže jsem jezdila ještě o prázdninách na různá školení s učiteli, účastnila se porad, chodím s nimi na vzdělávací semináře, prostě navazovala jsem a navazuji kontakty a pracuji tak, abych společně s vedením školy vytvořila bezpečné prostředí pro poskytování podpory. Nabízím konzultaci, zpětnou vazbu a podporu v problémových situacích.

To znamená?
Například konfliktní situace v hodinách se žáky……jak konkrétního žáka přivést k tomu, aby sám dobrovolně na sobě pracoval a dostal ze sebe své osobní maximum. Nebo potřebuje specifickou pomoc k tomu, aby dosahoval ještě lepších výsledků. Neříkám učitelům přímo řešení, ale spíš se snažím, aby k němu s mou pomocí dospěli sami. Od září fungují ve škole v rámci projektu také pedagogičtí asistenti, převážně na prvním stupni, občas pracují po domluvě i na druhém, kde výrazně pomáhají učitelům a spolupracují s nimi.

Ti dělají co?
Především pomáhají konkrétnímu žákovi – ten může být s učivem buď pozadu, ale i popředu. Věnují se mu individuálně, na což učitel ve třídě běžně nemívá prostor, takže rychlejší děti se musí přizpůsobit a zpomalit. A ty pomalé naopak nestíhají. Asistent také pracuje se skupinami – každá má své zadání, pracuje pod vedením jednoho dospělého. Například skupinka lepších žáků jde v matematice do specializované učebny, kde zkouší těžší látku, zaměřenou třeba na rozvoj logického myšlení, zatímco ostatní děti jsou ve třídě a s učitelem probírají a procvičují běžnou látku. Právě ten zmíněný maximálně individuální přístup je jedním z cílů projektu…

Zaznamenali jste již, přestože necelý jeden školní rok není dlouhá doba, nějaký konkrétní úspěch?
Ano, zrovna před pár dny jsem hovořila s učitelkou o jednom žákovi prvního stupně. Do školy přišel na začátku školního roku, kdy měl výchovné problémy i potíže s učením. Díky individuálnímu přístupu se podařilo, že se zlepšil v chování i učení, ten, kdo ho znal na začátku roku, by ho nyní takřka nepoznal. Ale jeden rok je opravdu málo, právě proto trvá projekt pět let. Obvykle to u jiných projektů bývají dva nebo tři roky, tady byla stanovena tato doba, aby se mohly výsledky projevit v plné šíři.

Co bude následovat po těch pěti letech?
Učitelé by se během pěti let měli naučit co nejvíce věcí, vytvořit dobrý tým, kde bude vzájemná důvěra. Už teď si vzájemně chodí do hodin a jeden druhého pozorují, učí se od sebe navzájem. Po projektu by v práci se žáky v tomto duchu měli pochopitelně pokračovat, navíc myšlenku tohoto stylu vedení žáků přenášet do dalších škol v kraji.

Bylo těžké si v Karviné zvyknout?
Zatím jsem ani jednou nelitovala, že jsem do toho šla, nebo že bych se sem netěšila. Jsou tady velmi příjemní lidé, opravdu se každou neděli těším, až se s nimi zase uvidím. I z města jsem byla překvapená, že je plné zeleně.

(autor: Nina Macošková, úryvek z textu)

Další články z médií

Všechny aktuality