Češi míří mezi světovou elitu. Těm nejlepším platí studia mecenáši

Oxford, Cambridge, Yale. Českým absolventům nejprestižnějších světových univerzit se po studiích otevírá široké pole působnosti. „Mají mnohem více variant, co v životě budou dělat. Ti, kteří vystudovali v České republice, se často pracovními příležitostmi omezují na Česko,“ domnívá se Jakub Tesař, studijní poradce mezivládní česko-americké Fulbrightovy komise. Absolventi se zkušenostmi ze světových univerzit jsou podle něj víc kosmopolitní.

Souhrnné statistiky, kolik Čechů ročně získá diplom na zahraniční univerzitě, neexistují. Jen na školách ve Spojených státech však ročně studuje kolem 700 až 800 studentů. V minulém akademickém roce v USA studovalo 736 Čechů. Uvádí to zpráva Open Doors, kterou každoročně zveřejňuje americká organizace Institute of International Education.

Podle údajů UNESCO jsou Spojené státy u českých studentů na pátém místě za Slovenskem, Německem, Velkou Británií a Francií. „Studenti musí ovšem překonávat některé překážky, z nich ta největší je finanční. Počty českých studentů v USA tak nejvíce závisí nejen na nabídce finanční pomoci, ale hlavně na schopnosti a připravenosti uchazečů získávat stipendia. Právě v odvaze a ochotě jít do výběrových řízení na stipendia někdy čeští studenti zaostávají za studenty jiných zemí,“ komentuje ředitelka Fulbrightovy komise Hana Ripková.

Studium nejlepších škol vyjde na miliony
Studium v zahraničí skutečně není levná záležitost. Kromě samotného školného zájemce musí počítat s náklady na ubytování, stravu, dopravu a vůbec život v zahraničí. Celkově náklady nezřídka šplhají do milionů.
„Školné na rok je kolem třiceti tisíc dolarů, živobytí včetně letenek také kolem třiceti tisíc,“ počítá Jan Kolmas studující magisterský obor Letectví a kosmonautiky na Standford University v Kalifornii. Neznamená to však, že všechny náklady na studium platí sám. „Dostal jsem velké stipendium od Nadace Zdeňka Bakaly. Část nákladů financuji sám z výzkumných grantů,“ vysvětluje.

Bez vládního stipendia či podpory mecenášů si ostatně na nejlepších světových univerzitách může dovolit studovat jen málokdo. „Roční školné na můj obor vyjde okolo jedenáct tisíc liber, životní náklady se pohybují okolo dalších osmi tisíc. Veškeré tyto náklady pokrývá stipendium, které jsem získala od The Kellner Family Foundation,“ říká Jolana Venenyová studující v Oxfordu.

Jsou však i výjimky, například čtyřiadvacetiletý Petr Rieger si studium oboru finance na univerzitě v Cambridge financuje sám bez podpory mecenášů. Na školné si vydělal během letní stáže v londýnské bance. „Další věc byly náklady na žití, které jsou podstatně větší než u nás. Pomohli mi rodiče. Můj program vyjde na devět tisíc liber na rok. Náklady na živobytí jsou nižší než třeba v Londýně, protože Cambridge je malé městečko. Škola navíc poskytuje ubytování, které je podstatně levnější, než kdybych si hledal něco sám,“ říká Rieger.

Na chodbách denně potkáváte laureáty Nobelových cen
Proč řada mladých lidí volí výrazně složitější cestu a usilují o přijetí na nejnáročnější zahraniční univerzity? Studenti, které iDNES.cz oslovil, se shodují, že rozhodujícím faktorem je prestižní jméno školy a možnost spolupráce se špičkami v příslušných oborech.
„Columbia má obrovské množství skvělých laboratoří zaměřených na neurobiologii a neuropatologii. Na chodbách tu každý den potkáváte vítěze Nobelových cen a vědce, jejichž objevy se dostávají do učebnic. Máte možnost s kýmkoliv cokoliv konzultovat a používat špičkové vybavení,“ popisuje Martin Jacko, který studuje Patobiologii a molekulární medicínu na newyorské Columbia University.

Podobně hovoří i studentka z Oxfordu Rozálie Horká. „Možnosti, které zahraniční univerzity poskytují, se s českými zatím nemohou srovnávat,“ shrnuje viceprezidentka česko-slovenského spolku studentů. Podle statistik v Oxfordu ročně studuje třicet až čtyřicet Čechů a stejný počet Slováků.

„Kouzlo zahraničních univerzit netkví jen ve studiu. Je to o všech možnostech... Od studentských spolků a veslování, přes šanci si tvořit vlastní názory a získat zkušenosti v britském či mezinárodním prostředí, až po možnosti uplatnění po studiu,“ dodává Horká.

Do práce na sněžném i vodním skútru. Místo absolventi neřeší
Jak absolventi nejlepších světových univerzit s nabytým vzděláním nakládají? Vrací se zpět do rodné země? Podle Jakuba Tesaře je to různé. „Někteří se vrací do České republiky, někteří zůstávají v Americe, někteří jsou někde jinde po světě. Ale spojuje je to, že neřeší, kde na světě budou žít. Řeší jen to, kde pro ně bude nejlepší příležitost ke kariérnímu rozvoji. Když je v Singapuru, jdou do Singapuru. Když je v New Yorku, jde do New Yorku. Když je v Praze, jde do Prahy. Když jim Česká republika nenabídne dostatečně zajímavou práci, tak půjdou někam jinam,“ shrnuje Tesař.

Ti, kterým studia v USA financuje vládní Fulbrightovo stipendium, by se do Česka vrátit měli alespoň na dva roky. Vláda má zájem udržet talentované mozky v České republice, takže po dva roky absolventi nedostanou vízum do USA.
Další studenti sponzorovaní mecenáši však nemají absolutně žádné omezení. „V České republice nám stále chybí mechanismus nebo organizace, která by pomohla studentům z prestižních škol se vracet zpět a najít zajímavé kariérní možnosti,“ domnívá se studentka Rozálie Horká.

Jiří Jelínek z Columbia University o práci v České republice uvažuje. „Školu dokončím v květnu a jedno z možných zaměstnání se rýsuje i v České republice. Pro mě však samotné místo práce není stěžejním kritériem při výběru,“ říká.

Z absolventů se tak stávají kosmopolité, kteří nacházejí uplatnění kdekoli na světě. „Z mého pohledu pro vědu neexistují státní hranice. Rád bych pokračoval někde, kde budou vhodné podmínky. Je mi jedno, ve kterém to bude státě nebo na kterém kontinentu. Všechna místa, včetně Antrarktidy, mají něco do sebe. Dokážu si představit jet ráno do práce na sněžném i vodním skútru,“ uzavírá budoucí patobiolog Marin Jacko.
 

zdroj: http://zpravy.idnes.cz/cesi-na-svetovych-univerzitach-d35-/domaci.aspx?c=A150112_152831_domaci_zt

autor: Zdeňka Trachtová